Ujali se nás dva záchranáři a pod jejich vedením jsme si prošli záchranu tonoucího a základy resuscitace. Ale abychom nezůstali jen u teorie, přesunuli jsme se na bazén, kde na nás ti dva záchranáři čekali zas aby nám to ukázali v praxi :) a to bylo teprve něco ... Řekl bych, že jsme se naučili hodně a snad si to všechno zapamatujeme, a snad to nebudeme muset nikdy použít.
Po bazéně, jsme měli zhruba 2 a půl hodinky volno, většina z nás na sbalení. "O půl paté sraz u ambiente" zněl rozkaz ... no byl jsem tam dřív, nabral svou část posádky, a jel pro zbytek. V Postřelmově nabral dvě Růžičkovic, který měli spoždění a vyrazilo se směr Chromeč, abychom se připojili ke zbytku party. Tak tam tak čekáme, a zkoušíme spojení přes vysílačky. Bylo půl paté - nic. Bylo pět - nic. Nevim proč se s touhle partou nemůže někdy začít včas ... Nakonec teda projeli kolem ... chvilku nám sice zabralo je dohnat, ale zvládli jsme to :)
Když jsme dorazili na Pastviny, začlo se nudným školením, na kterém jsme usínali (tak jak to bývá) ale "Co musí být řečeno, řečeno bylo".
Po této části se šlo na bar :) našli se i dvě kytary, takže večer byl vcelku slibný ... Moje bystré oko si však nemohlo nevšimnout procesu, který se kolem nás odehrával ... každou chvíli posílal Roman někoho na bar ... nakonec tam poslal i mě a na lístečku nebylo nic jiného, než:
Nenápadně vstaň!Dojdi si pro spacák a šátek, a vrať se zpět. Spacák s šátkem schovej někde poblíž jídelny.
Říkal jsem si "sakra - to sem se chtěl vyspat". Po dvou hodinách čekání jsme vyrazili na výsadek. Na začátku nás bylo 8. Postupně nás povytahovali z auta a postavili někam uprostřed noci. Někam, kde to neznáme. Vyndali nás z auta, řekli nám, ať si po chvíli sundáme šátek a do 8 ráno se vrátíme do tábora. Skončil jsem s Růženkou. Naštěstí jsme nestresovali a tak jsme usoudili, že na kopci asi přehrada nebude a tak jsme šli dolů. Po chvíli jsme dorazili k okraji nějaké zátoky ... a vydali jsme se opět dolů. Což byl podle našeho přesvědčení nejsprávnější směr k hrázi. Po cestě jsme míjeli chatky, v každé tma jak v ranci. Ale v jédné se svítilo. Nu rozhodli jsme se skočit na kus řeči a optat se, kde to vlastně jsme. Jaké bylo naše překvapení, když jsme ve dveřích potkali Miru s Helčou. Vyslechli jsme popis jedné hodné paní, kde to jsme, dostali od ní baterku a vyrazili jsme zkratkou mezi chatami. Po krátké chvíli jsme dorazili na autobusovou zastávku, a odtud už byla cesta jednoduchá, ale dlouhá. Doufali jsme v rekord, ale ten nepadl. Někteří z nás vyrazili hned po návratu do postele. Ne všichni strávili noc ve své posteli.
Z první noci si pár lidí přišlo na slušné příběhy - Mája pobíhala po lese, Tomino s Jájou zrušili postel ... a to byl teprve začátek.
Druhý den jsme začali warm-upem jak na tělo, tak na mozek, při kterém si 3 z nás opatřili partu otroků :-P
Dopoledne patřilo vodáckému výcviku, počasí nám moc nepřálo, a tak bylo fajn, že všichni zůstali více méně suší.
Po obědě následoval lanáč, lukostřelba a ohně. Nakonec opíkačka :)
V noci jsme se hecli a vyrazili na tajemnou projížďku po Pastvinách. Super zážitek :)
Ráno lehká rozehřívačka, Putování slepých ptáků, modelové situace a potom přišla řada na vrchol nedělního programu - orvávačka s pneumatikou od traktoru. Super zážitek, a neodpustím si poznámku na jednu fotku, která vypadá, jako známý americký pomník.
 |
 |
Po téhle drsárně muselo přijít něco odpočinkového, a co to mohlo být, než vaření oběda - na ohni. Guláš se povedl :) Janča prostě umí :)
Čímž jsme celou víkendovku zakončili, a postupně se rozjeli domů. Doufám, že z fotek bude jasně vidět, jak jsme si to užili, a ti co nejeli budou litovat, že se nezůčastnili.
Celé album
Foceno:
Canon EOS 50D, Sigma 17-70mm f/2,8-4,5 DC Macro
   |
Žádné komentáře:
Okomentovat