Tak je tu zas ten pátek. Pátek, kdy sbalím těch pár špinavých ponožek a vyrazím vstříc „drsnému severu“. Vždy je to takový opojný krátký pocit – vracet se domů. Vlak se teprve rozjel a po chvíli vlak projíždí poli a loukami. Postupně se měnící krajina od kopečků, přes roviny až na kopcovitou, jak to před Jeseníky bývá. Pocit slovy nepopsatelný … Ač jsem v těchto koutech, kudy projíždím skoro každý týden, nikdy nebyl, zdají se mi tak známé a blízké.
Co v člověku evokuje pocit domova? Nebo co to vlastně domov je?
Je to místo, kde máme většinu věcí? Nebo kde trávíme většinu času? V tom případě by to pro mě bylo Brno. Nebo je to místo, nemáme srdce? V tom případě už si místem určení nejsem tak jistý … Na jednu stranu mám Brno rád, ale přece jen … moje rodná hrouda je trošku jinde.
Šumperk sice není žádné velkoměsto … vlastně je to docela díra, ale je to moje rodná díra. A na vždy bude můj domov, kam se budu vždy rád vracet.
Žádné komentáře:
Okomentovat